štěrbinka

Pohled z vikýře

Kategorie: 
Jazyk: 

Po několika letech mě napadlo jít se podívat na půdu domu, kde bydlíme. Dříve jsme tam chodili věšet prádlo, ale od doby, co matka zemřela, jsem tam nebyl. Nevím, co mě tam vytáhlo. Vylezl jsem na žebřík a otevřel vikýř. Rozhlížel jsem se kolem, když jsem uviděl, jak se něco zalesklo. Na protějším domě kdosi otevřel okno, od něhož se odrazily sluneční paprsky. Podíval jsem se tím směrem a uviděl hezkou dívku. Už jsem chtěl odvrátit zrak, když se ta dívka začala kroutit a přitom svlékat. Vypadalo to, jako když někomu předvádí striptýz. Když z ní spadnul poslední kousek oděvu, lehla si na postel a pokrčila nohy. Roztáhla kolena od sebe a já uviděl krásně hladkou kundičku. A k ní mířila její ruka.
„To si nemohu nechat ujít!" sjel jsem ze žebříku a spěchal pro fotoaparát.

Stranické sbližování

Kategorie: 
Jazyk: 

STRANICKÉ SBLIŽOVÁNÍ

„Soudružko, ty máš tak krásnou prdelku!“ pohladil jsem jí po těch oblinách, když se ohnula, aby cosi vyhledala v kartotéce.
„Co si to dovolujete?!“ vylétla, jak čertík z krabičky. „Ale soudružko! Na školení jsi nám vždycky říkala, že se máme k sobě chovat přátelsky a navazovat co nejbližší soudružské vztahy! A teď bys mi chtěla dát facku za to, že se řídím tím, cos nás učila?!“
V té chvíli nevěděla, co má dělat. V hlavě se jí praly ty dvě verze a nevěděla, která je ta správná.

Balada pro Zuzanu

Kategorie: 
Jazyk: 

Věnováno Zuzaně.
Duben 1994.
„Tak tady se mi bude rozhodně líbit,“ prohlásil jsem, když jsem s naditým kufrem na kolečkách vystoupil na konečné z příměstského autobusu. Přivítalo mne město, ozářené dopoledním sluncem dubnového dne. Okolní příroda si plnými doušky užívala jara. Na pupenech stromů bylo znát, že schází jen něco málo dnů, aby se rozvinuly do plných květů. Pamatoval jsem si to tu matně ze vzpomínek. Naposledy jsem tu byl jako student na školním výletě.

Zajímavá třída -12-

Kategorie: 
Jazyk: 

Trojka u mě doma

To co holky nevěděly jistě, se o přestávce dozvěděly hned. S ničím jsme se netajili a všechno jsme ji pověděli do detailů. Řekl bych, že ostatní holky Petře záviděly.

„No co! Však si taky můžete přijít na svoje. Dneska jsem až do večera sám doma,“ navrhl jsem jim. Ilona se na nás smutně podívala, že prý dneska nemůže. Jana se tvářila naprosto stejně jako Ilona. Tak nám bylo jasné, že ani ona si nepřijde na své. Domluvili jsme se tedy s Veronikou a Petrou, že hned po škole půjdou ke mně domů.