Osudové setkání.

Kategorie: 
Jazyk: 

Uplynulo již více než deset roků, když jsem přišel o to nejcennější, o moji lásku, Aničku, která zahynula při leteckém neštěstí někde v Africe, když provázela svoje rodiče na jejich služební cestě. Od té doby jsem byl sám a do dneška, když se na mě ženská podívá, tak se mi objeví tvář mojí Aničky a já se stáhnu do svého šnečího domečku.

Moničiny příběhy 05

Kategorie: 
Jazyk: 

Čtvrtek jsem strávila esemeskováním s Veronikou. Byla jsem skoro jako čerstvě zamilovaná. Celý den jsme vydržely si vzájemně psát vzrušující sexy zprávy. Mou dobrou náladu mi nemohly zkazit ani narážky na můj rozchod jistých dobrých duší v práci. Večer jsem se dokonce odhodlala, zajít si na večeři do své oblíbené restaurace. Proč by vlastně nemohla singl holka jít sama na večeři? Hezky jsem se upravila, namalovala. Dala jsem si záležet na výběru spodního prádla a doplnila jej sexy šatičkami.

U nás v Míchově 01 - Jiskření

Kategorie: 
Jazyk: 

Bylo pondělí. Tajemník obecního zastupitelstva Zdeněk Malý v bujaré náladě vtančil do sekretariátu.
„Zdravím našeho Anděla strážného,“ zahlaholil na sekretářku.
„No ty máš dneska jakousi dobrou náladu,“ sondovala, „že sis narazil nějakou kočku?“
„Kočka to sice nebyla, ale s klukama ze školy jsme si udělali takovou malou pánskou jízdu.“
„Tak to bys měl mít spíše kocovinu, ne tady trdlovat,“ namítla a hodila mu do náruče velkou obálku.
„Co to je?“

Štítky: 

Exhibicionista 01

  • 18 January 2017
  • Fred
Kategorie: 
Jazyk: 

Konečně se v té ospalé díře něco dělo. Vilovou oblastí Nouzov, nedaleko Unhoště, která vznikla v třicátých létech 20. století jako módní záležitost pražských snobů a zbohatlíků, se šířila zvěst o úchylovi, který se několik podvečerů za sebou zjevoval a obnažoval před osaměle jdoucími ženami. Prý vybíhal z křoví, při okraji lesa, na lesní cestě, vedoucí do sousedních Malých Kyšic. Pro místní drbny na návsi a štamgasty v hospodě U Spalů to bylo přímo požehnání. Konečně, po dlouhé době, bylo o čem mluvit.

Babí léto 04

Kategorie: 
Jazyk: 

Přichází víkend. Ačkoli venku svítí slunce, je už chladno. Jsme domluveni s Dominikou, že ji vyzvednu na nádraží. Zastavím na parkovišti a vyhlížím ji. Konečně ji spatřím. Drobná postava, z dálky zaměnitelná s chlapcem, se blíží. Otevírám dveře a jdu jí naproti. Nevím, zda ji mám políbit. Vyřeší to za mě letmým polibkem.
„Bála jsem se, že nepřijedeš,“ usměje se.
„To se nikdy nestane,“ odpovím. Jsem si tím jistý. Cítím potřebu ochraňovat ji, nedokázal bych jí ublížit.

Stránky