Šikula 07

  • 3 March 2017
  • mb
Kategorie: 
Jazyk: 

<p>

h1 { margin-top: 0.85cm; margin-bottom: 0cm; direction: ltr; color: rgb(54, 95, 145); line-height: 115%; text-align: left; page-break-inside: avoid; }h1.western { font-family: „Cambria“,serif; font-size: 14pt; }h1.cjk { font-family: „Times New Roman“; font-size: 14pt; }h1.ctl { font-size: 14pt; }p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; line-height: 120%; text-align: left; }p.western { font-size: 11pt; }p.cjk { font-size: 11pt; }p.ctl { font-size: 11pt; } </p>

ŠIKULA 7/12 <p class=„wester­n“>Šikulův pracovní týden začínal jako obvykle doplňováním spotřebovaného materiálu za ten předchozí. To znamenalo objíždění různých obchodů a dodavatelů, s nimiž byl v kontaktu. Tentokrát toho neměl moc a tak po poledni již byl zpátky doma.</p> <p class=„wester­n“>Uložil nakoupené věci do místnosti, již honosně nazýval skladem. Poté si zapnul počítač a zjišťoval, jaké možnosti jsou kolem sprchových koutů, jak slíbil Anděle Vostré. Cenová nabídka byla široká – od asi tří tisíc až do astronomických výšek. Namátkově vybral tři výrobky odstupňované od nejnižší ceny až do cca třiceti tisíc. Víc nebylo potřeba, protože věděl, že pokud Anděla kývne, stejně muset osobně prohlédnout a vybrat (spolu s ní) konkrétní typ. Teď jenom, kdy k ní s nabídkou zajde. Rozhodl se, že nejlepší to zřejmě bude ve čtvrtek, kdy má relativně volný den, a také proto, že snad nebude sexuálně unaven a bude ji moci vynahradit sobotní blamáž se Šimonem Burákem – Rakeťákem. Navíc, v úterý a ve středu má domluvené elektrické revize v Culíkově a dnes se mu prostě jen nechce.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Revize elektrických rozvodů v domech a hromosvodů byla jeho velká akce a především nutnost, kterou si zajišťoval pravidelnější příjem. Podařilo se mu přesvědčit téměř všechny majitele rodinných domků, že je naprosto nezbytné jednou za pět let provádět kontrolní měření rozvodů, neboť tím klesne pravděpodobnost požáru vinou elektřiny prakticky na nulu a navíc se zvýší jejich osobní ochrana před úrazem elektrickým proudem. Byl tak přesvědčivý, že si nakonec musel udělat pořadník, kdy a kam ke komu přijde.<br />
<br />
 </p> <p class=„western“>Jak už bylo napsáno, v úterý měl zakázku v Culíkově, a to u paní Cecílie Krásné. Na svých skoro čtyřicet dělala svému jménu čest. Štíhlá, vysoká blondýnka s modrýma očima a výrazným poprsím žila po rozvodu sama. Měla však přítele v Dudlíkově, který za ní dvakrát týdně dojížděl. Ve středu a pak v pátek na celý víkend. A právě proto si Šikulu objednala na tento den.<br />
Celý předchozí den přemýšlela, co si na sebe k této příležitosti oblékne. Nakonec usoudila, že nejlepší bude si vzít jen župánek, aby to vypadalo, že právě vstala, a spodní prádlo jako že zapomene. A přesně tak ráno Šikulu přivítala. Koneckonců proč ne? Znali se už nějaký čas a tykali si.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Šikula přijel jako vždy přesně na sedmou. Protože věděl, že než obejde a změří všechny vypínače, zásuvky, světla, spotřebiče a nakonec i samotný rozvaděč, bude mu to trvat až do odpoledne, tak se pustil hned do práce. Cilka, jak si nechávala říkat, se kolem něj chvíli ochomýtala a pak se zašila do kuchyně. V poledne jí pak dalo spoustu námahy Šikulu přesvědčit, že oběd vařila především pro něj a musí ho tedy sníst, kdyby čert na koze jezdil. Po krátkém zdráhání se nechal ukecat. Oběd zhltnul, pochválil a znovu se vrhnul do práce, aby ji měl co nejdříve za sebou.<br />
<br />
 </p> <p class=„western“>Asi tak kolem třetí byl hotov. Nejdříve ze všeho zabezpečil rozvaděč, sbalil nářadí a poté si vzal na paškál papíry se zapsanými hodnotami měření, které si pečlivě srovnal a nakonec založil do desek. Vstal, aby Cilce sdělil, že po neděli ji donese hotovu zprávu o revizi zároveň s fakturou a, jak bylo jeho zvykem, že na tradici netrvá. Na první pohled však uviděl, že to poslední už neřekne. Cilka stála před ním, župan kamsi záhadně zmizel a v ruce třímala krabičku s prezervativy. Nevzpíral se tomu a nabídnuté potěšení se zkušenou ženou si náležitě vychutnal.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Středa proběhla v bleděmodrém. Rozdíl byl jen v tom, že oproti Cilce byla Adéla Prťavá o něco málo menší, o něco málo kulatější, o něco málo méně hezká, avšak o hodně, hodně mladší. Bylo jí rovných dvacet a rodiče ji pověřili přítomností u revize, aby se otrkala. Hlavní důvod byl prozaičtější – její matka totiž měla schůzku s milencem, o čemž její muž samozřejmě nevěděl, zato Adéla byla plně v obraze a pilně se od mámy učila. Sice jí trochu vadilo, že si kvůli tomu musela vzít dovolenou (prodávala ve městě v prodejně spodního prádla), na druhou stranu by si ji tak jako tak vzala kvůli stejné příležitosti, jaká se ji naskýtala dnes.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Když Šikula zazvonil, ozvalo se zevnitř:<br />
„Poď dál. Je votevříno.“<br />
Stisknul kliku a vešel dovnitř. Zavřel za sebou, otočil se a ztuhnul. Adéla ho vítala v rouše Evině.<br />
„Omlouvám se, ale nechtěla sem jít takhle mezi dveře,“ řekla a smyslně se při tom usmívala.<br />
„Co to má bejt?“ zeptal se nevrle.<br />
„Právě ti předvádím nejnovější model spodního prádla,“ začala vysvětlovat. „Je neviditelnej, nikde tě neškrtí a je úplně zadarmo. Jestli chceš, pořídím ti taky takovej,“ nabídla provokativně.<br />
„Jo, tak na sebe něco hoď, protože na to teď nemám čas,“ odbyl ji a pustil se do objednané práce.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Adéla netrpělivě čekala, až bude se vším hotov. Jakmile zaklapl desky s papíry, bez meškání mu znovu ukázala zmíněný nejnovější model prádla a bez dlouhých cavyků jej „oblékla“ i jemu. Šikula proti tomu nic nenamítal. Vzápětí se v jejím pokojíku jejich těla prolnula a po chvíli funění a hekání spokojeně zkonstatoval, že to s Adélou nebylo zase tak špatné. Jejímu žadonění o přídavek však odolal s odkazem, že tradice hovoří zásadně jen o jednom čísle.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Přišel čtvrtek. Šikula věděl, že Anděla Vostrá bude doma až odpoledne, až se vrátí z práce. Protože na ten den neměl žádnou zakázku, pustil se do papírování, aby toho v pátek měl méně. Anděla dělala v Dudlíkově zootechnikovi Skákalovi administrativu. Mimoděk ho napadlo, jestli tetina, po dlouhé době znovu okusivší sexu a tím pádem nadržená, Skákala nepřefikne. Skoro by se vsadil, že k tomu zanedlouho zákonitě dojde. Když si něco usmyslela, jako kdyby to udělala. Také mu bylo jasné, že se dnes sám nevyhne její dychtivosti a bude ji muset aspoň jednou vydrbat díru, no – spíš dvakrát. Povzdychl si nad těmito myšlenkami a násilím se přinutil znovu vnořit do papírování.<br />
<br />
 </p> <p class=„western“>Za tetkou Vostrou se vydal po čtvrté odpoledne. Čím byl blíž k jejímu obydlí, tím víc se mu nechtělo. Jenže sliby se mají plnit a on slíbil, že ji přinese návrhy ohledně sprchového koutu, a proti jejímu sobotnímu nápadu, že jí musí vynahradit nevydařené odpoledne se Šimonem, také nic nenamítal. S utrápeným povzdechem stanul u dveří a zazvonil.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>„Bejt ráno, řekla bych, že sis přivstal,“ přivítala ho dobrácky.<br />
„Proč? Přišel sem moc brzy?“ zarazil se.<br />
„No, zrovna teď sem dorazila, ale nebudem stát tady, poď dál,“ ukázala, aby vstoupil.<br />
Kecá, pomyslel si Šikula, když tetku následoval, určitě si do práce nevoblíká šaty se zapínáním vpředu. Nahlas ale řekl:<br />
„Tak jak ste si to rozmyslela s tou sprchou?“<br />
„To proberem potom,“ odbyla ho a nasměrovala do ložnice. „Nejdřív ze všeho mě uspokojíš. Třikrát ten zmetek dostal příležitost, třikrát to poďál a ty mě třikrát vojebeš abych si přišla na svý,“ předložila mu svou vizi jako samozřejmou věc.<br />
„Ale teta…“ chtěl se Šikula ohradit, ale nenechala ho domluvit.<br />
„Máš to marný, Ferďásku, jak sem řekla tak i bude. A protože mě dlouho žádnej chlap nesvlíkal, tak s tím můžeš začít,“ nedala se obměkčit.<br />
„Vy ste strašná baba,“ odvětil odevzdaně a pustil se do rozepínání knoflíků. Jak mohl tušit předem, neměla pod šaty vůbec nic. Po rozepnutí posledního knoflíku je rozhrnul a vystavil světlu ohromující vnady. Podebral rukama prsiska a chvíli jimi pohazoval, jako kdyby zkoumal, je-li některé z nich je těžší, či lehčí, než to druhé. Pak pomalu přejel k ramenům a definitivně zbavil tělo již zbytečného kusu látky. Přitiskla se k němu. Okamžitě zamířil pravačkou do hustého porostu mezi stehny, prsty pronikl do otvoru chlípnosti, kde ji začal intenzívně dráždit.<br />
<br />
 </p> <p class=„western“>„To nemáš nic lepšího, co bys tam strčil?“ zeptala se nespokojeně.<br />
„Nó, něco by se našlo. Jenže hlavní bojová jednotka se teprve chystá,“ schválně ji napínal.<br />
„Já myslím, že je nachystaná dost,“ řekla, když mu v rychlosti ohmatala ztvrdlý kořen. Vyškubla se mu, plácla sebou na postel a s rozevřenými stehny čekala na jeho útok. Přišel vzápětí.<br />
Skočil na ni málem s rozběhem. Anděla vyjekla překvapením a podruhé, když jí ho tam razantně šoupnul.<br />
„Je to takhle lepší?“ zeptal se naschvál Šikula.<br />
„To si piš, že jo,“ ujistila ho. „A když už sme u toho, moh bys mě konečně začít tykat, přesně podle toho rčení Milostivá, už je tam…“<br />
„OK. Tak jak to chceš, Vostrá?“<br />
„Krucinál, dyť víš, že se menuju Anděla, tak si ze mě nedělej prdel. A chci to rychle, tvrdě a aspoň pět minut. Courat se můžem potom,“ vyjevila jasně své přání.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Šikula se do toho pustil jak horník se sbíječkou.<br />
„Jó, to je vono,“ lebedila si hekající Anděla. „Jak se přitom cejtíš ty?“ chtěla vědět.<br />
„Jako bych padal do Macochy,“ odtušil Šikula, funíc přitom námahou.<br />
„Ale kuš, ty. Tak velkou díru zase nemám a ten tvůj šperhák taky není nejmenší,“ zahekala pobaveně a o to víc se snažila proti němu přirážet. Koziska se jí při tom převalovala jako mořský příboj nahoru a dolů a mít v cestě nějakou překážku, určitě by ji smetla ze světa. Bylo jasné, že i ona tomu dává vše, co v ní je.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Kdyby měli po ruce nějaké odpočítávací časové zařízení, asi by je překvapilo, kdyby zazněl gong přesně ve chvíli, kdy Šikula vystříkl.<br />
„Jo, jo, jo…“ zaječela Anděla a přitiskla ho k sobě stejně silně jako při jejich prvním skoku před několika dny. A jako tehdy i nyní se jí dostalo důrazného protestu.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>„Tak jak ses rozmyslela s tou sprchou,“ ozval se Šikula po několikaminutovém tichém rozvalování se na široké staré manželské posteli.<br />
„No, skoro bych ráda, kdyby tam vana mohla zůstat. Ráda si v ní občas poležím.“<br />
„To by ale znamenalo celou koupelnu překopat, pokud by se to tam vůbec vešlo.“<br />
„Hmm. A kolik by to asi tak mohlo stát?“<br />
„Hodně hrubej odhad, tak kolem padesáti tisíc. Možná i víc.“<br />
„Mno,“ zadumala se Anděla, „to bych snad mohla dát dohromady. Ale víc ne. A myslíš, že by se to vešlo?“<br />
„Tak to dem vomrknout,“ prohlásil Šikula a v závěsu s Andělou zamířil do koupelny. Znaleckým okem obhlédl stávající dispozici. „Asi to pude,“ vyjádřil nahlas svůj úsudek. „Ale bude to hromada práce.“<br />
„Tak poď na kafe a přibliž mě tu hromadu,“ řekla tetka a vydala se do kuchyně, neboli, jak se na dědině říká, do sednice.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Uvařila slíbenou kávu a u ní pak Šikula poměrně podrobně popsal svou představu oné hromady práce. Anděla přitom pokyvovala hlavou, jako že rozumí, a když po téměř hodině skončil, prohlásila:<br />
„Ještě si to nechám projít makovicí. Zatím se spolu můžem jít courat.“<br />
A tak šli. Anděla mu pomohla oživit ochablý dřík, který pak pevnou rukou zasunula do své chlípné pindy. Jakmile byl celý uvnitř, stáhla ho na sebe.<br />
„Šoustej mě pěkně pomalu, mačkej mě kozy, vokusuj bradavky, udělej mě na nich třeba cucflek, ale nepřestávej, i kdyby to na tebe nevímjak šlo,“ vyslovila tiše své přání.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Šikula se jí snažil vyhovět, jak nejlépe uměl. Přirážel co nejpomaleji a koziska ji hnětl tak, že být to těsto, bylo by už nejméně třikrát uhnětené. Pojednou ucítil, jak vsouvá ruku ke klínu. Nakrátko se dotkla jeho divotvorce a následně zakotvila na svém vzrušivém červíku. Chtěl se přizdvihnout, aby ji udělal trochu místa, ale strhla ho zpátky.<br />
„To je dobrý,“ řekla a mastila si poštěváka, co jí síly stačily. Už se začínala zadýchávat, když v ní najednou spustilo hotové tornádo.<br />
„Zabejči!“ zachroptěla v extázi a opět Šikulu sevřela v pevném objetí.<br />
Zapůsobilo to jako elektrický výboj. Zaťal prsty do poddajných ňader a zařadil nejvyšší rychlostní stupeň s maximální údernou silou. Zanedlouho z něj vytryskl horký proud života a zcela zaplavil jeskyni hříchu. Anděla v tu chvíli totálně znehybněla a mimovolně tak uvolnila jeho tělo. Svalil se vedle ní, aniž by si toho nějak všimla.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>„Teda Ferďásku, takovouhle mrdačku sem naposledy zažila jen se svým starým,“ prohlásila spokojeně a slastně se při tom protahovala. „A dost možná, že tahle byla ještě vo něco lepší,“ dodala nakonec.<br />
„Vo tom dost pochybuju,“ nesouhlasil Šikula. „Tvýho starýho si už moc nepamatuju a taky sem vás u toho neviděl, ale jako starší byl určitě zkušenější a tedy lepší.“<br />
„Nebudem to rozpatlávat. To je k hovnu,“ usoudila Anděla a hned pokračovala. „Radši mě řekni, za jak dlouho asi budeš zase fit. Já jenom, jestli mám udělat večeři teď, nebo až potom,“ starala se.<br />
„To je těžko říct, Andělo. Nebo ti mám říkat Pekelnice? To by k tobě sedlo líp,“ napadlo ho.<br />
„Já ti dám Pekelnici,“ načepýřila se. „Jednou sem Anděla, tak Anděla! No, ještě bys mě moh říkat Andy – možná.“<br />
„Tak se nečerti,“ začal se Šikula smát. „To mě jen tak najednou napadlo, protože seš v sexu hotová čertice a to by mě bejvalo ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že jo. No, nechme toho. Chci tě vlastně jen požádat, jestli bys mě to třetí číslo neprominula, protože tenhle tejden mám vodšukáno na další dva dopředu. Je toho na mně moc, a jestli chceš, abych v sobotu vojel tu tvou dceru, tak bych na to měl rád sílu.“<br />
„To není dcera, ale neteř,“ opravila ho Anděla. „Ale protože ses hodně snažil, tak ti vyhovím. Vyberu si to jindy, to tě nemine,“ nenechala ho na pochybách, že by mu to odpustila úplně. Ani se jí nedivil.<br />
„Tak já teda nachystám tu večeři, abys po tom výkonu doplnil kalorie. Bude ale jen studená,“ informovala ho a pustila se do chystání jídla. <br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Šikula si velmi pochutnal na odloženém talíři, jak ho Anděla pojmenovala, a pomalu se chystal domů.<br />
„Co mám v sobotu navařit?“ zeptala se, aby vyhověla jeho chuti.<br />
„Já sežeru úplně všechno, co nevobsahuje smetanu, špenát a luštěniny, hlavně né čočku. Po tej bych se roztrh. Prostě uvař něco, co ti dá nejmíň práce a po čem je nejmíň nádobí.“<br />
„Tos mě moc nepomoh,“ řekla vyčítavě, „ale nějakou dobrotu nachystám.“<br />
Hleděla na oblečeného Šikulu a najednou ji přišlo strašně smutno, že ji opouští. Je to možný, že by se ze mě stala taková nymfomanka? optala se sama sebe v duchu. Že já to po tom Ferdovi chtěla, mohla sem mít pokoj. Do prdele, já si snad nakonec budu muset ňákýho chlapa sehnat, pomyslela si. Nahlas však řekla:<br />
„Ty už deš?“<br />
Šikula zaměřil svůj zrak na stále nahou Andělu.<br />
„No tak jó, no. Když to musí bejt…“ řekl a vrazil ji jednu ruku mezi nohy a druhou ji sevřel prso.<br />
„Jéžišmarjá, Ferďásku!“ vyjekla Anděla. „Padej, nebo se neudržím!“<br />
Když za ním konečně zaklaply dveře, jako ve snách se doklopýtala k posteli, na níž se tak dlouho třela v mezinoží, až se opět udělala.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>V pátek ráno se Šikula probudil až kolem osmé. Nejprve se lekl, že zaspal nějaký důležitý kšeft, ale postupně mu docházelo, že je pátek a tudíž jeho úřednický den. V klidu tedy vstal, nasnídal se, uvařil kávu a pustil se do vyhotovování revizních zpráv pro Cecilku Krásnou a Adélu Prťavou, respektive pro její rodiče. Práce mu šla docela od ruky nebýt toho, že krátce po poledni jen pár minut po tom, co do sebe místo pořádného oběda nasoukal další krajíc chleba, někdo zazvonil. Zprvu se to rozhodl ignorovat, ale když zvonění nepřestávalo, šel nakonec otevřít.<br />
„Už jsem si málem začínala myslet, že doopravdy nejsi doma,“ usmívala se na něj Anežka, záříc spokojeností nad tím, že vytrvala. „Mohu dál?“ zeptala se.<br />
„Co bys nemohla. Poď dál,“ ustoupil ze dveří. „Mám ale hodně práce, tak řekni co potřebuješ a hned to vyřídíme,“ řekl rozmrzele.<br />
„No ták, Ferdíku, nebuď na mně ta hrubý. Přišla jsem ti uklidit.“<br />
„Cožes mi přišla?“ nestačil se Šikula divit.<br />
„Uklidit. Už posledně jsem si všimla, že máš všude plno prachu a je nanejvýš nutné ho vytřít,“<br />
„Tak na úklid si docela stačím sám. Na to nepotřebuju žádnou extra sílu. Jednou za měsíc všecko vycucnu vysavačem a tradááá, je perfektně uklizeno.“<br />
„No, to vidím,“ neztrácela Anežka dobrou náladu. „Klidně si to tak dělej dál, ale teď ti to tady pořádně vysmýčím.“<br />
„Ne ne ne, to by mě rušilo a já mám fakt kupu práce,“ bránil se Šikula.<br />
„Toho se bát nemusíš. Budu jako myšička, ani o mně nebudeš vědět,“ nepřestávala ho přesvědčovat.<br />
„Bože, Any, ty teda seš nevodbytná baba. Dopředu ti ale říkám, že na našem obyčeji netrvám,“ nechal se obměkčit a dokonce se i usmál.<br />
„Ale já ano!“ připomněla mu povinnost tradice a zeptala se, kde má jaké prachovky, hadry a vůbec úklidové náčiní.<br />
„Smeták, koště a vysavač, to je jediný, co mám,“ přiznal po pravdě.<br />
„Já si to myslela,“ potřásla hlavou, „proto jsem si všechno donesla sebou. Je nejvyšší čas, začít něco dělat,“ řekla nesmlouvavě, svlékla se do spodního prádla a pustila se do přípravy generálního úklidu.<br />
Šikula pokrčil odevzdaně rameny a zmizel ve své pracovně a obývacím pokojíku zároveň. Asi dvě hodiny měl klid, než do jeho hájemství vstoupila Anežka s uklízecím náčiním v rukách.<br />
„Já to věděl, že nebudu mít klid,“ vzhlédl vyčítavě od papírování.<br />
„Už jsem ti pověděla, že budu jako myšička. Ani o mně nebudeš vědět,“ nenechala se odbýt a hned se dala do šudlání těch několika poliček a skříněk, které v místnosti měl.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Šikula se znovu pustil do práce. Už ji vlastně dokončoval a tak jí nevěnoval tolik pozornosti jako předtím. Díky tomu si uvědomil, že ho Anežka opravdu nijak neruší. Nemluvila, ani si nepobrukovala, prostě pracovala tiše. Jen občasný šustot či skoro neslyšitelné klapnutí dalo znát, že se něco děje. Skoro to ani nevnímal. Najednou přišel na to, že ho Anežčina přítomnost vlastně těší a i ta práce mu jde lépe od ruky. Jako poslední vypsal faktury a všechny zpracované dokumenty prohnal tiskárnou.<br />
„No, já sem hotovej,“ oznámil s viditelným ulehčením.<br />
„Já také. Tak vidíš, jak hezky nám to spolu šlo.“ Anežka přímo jiskřila dobrou náladou. „Nyní to už jen sklidím, půjdu se umýt a pak uvařím večeři,“ oznámila vesele.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Večeře nebyla nic moc. Anežka z lednice vyštrachala jen párky a po chvíli dalšího hledání k nim objevila alespoň francouzskou hořčici. Jediné, čeho bylo dostatek, byl chléb.<br />
„A teď se půjdeme spolu osprchovat a potom do postele,“ zavelela Anežka po večeři. Šikula jen zdvihnul obočí, avšak nijak neprotestoval. Věděl, že by si nepomohl.<br />
V koupelně to dopadlo, jak to dopadlo. On musel vymydlit ji a ona zase jeho. Zvláště ona se činila tak důkladně, že byl vbrzku donucen ji upozornit na možnost postříkání. A to od hlavy až k patě, jak ji s potěšením zdůraznil. Zařídila se podle toho.<br />
„Když jsi tak unavený, jak říkáš, tak si jen lehni, nedělej nic a já obstarám všechno ostatní,“ usmála se na Šikulu v ložnici a počkala, až se pohodlně uloží. Poté se nad ním rozkročila a zvolna dosedla, zároveň do sebe zasouvajíc jeho tvrdý obelisk.<br />
<br />
 </p> <p class=„wester­n“>Pomaloučku se rozpohybovala a drahnou chvíli si užívala slastného posunování dovnitř a ven. Když pak Šikula naplnil její díži, lehla si na něj a blaženě si vychutnávala doznívající rozkoš. Natolik se přitom zasnila, že během chvilky usnula, ani nevěděla jak. Snad tím Šikulu i nakazila, protože netrvalo dlouho a následoval ji.<br />
Zatímco Anežka spokojeně oddychovala, Šikulovi se z hloubi podvědomí vynořovaly divoké sny. Jednu chvíli se mu zdálo, že ho zavalila skála. Ležel na něm obrovský balvan, který mi značně znemožňoval dýchání. Snažil se ho ze sebe odstrčit, avšak nedařilo se mu to. Napjal tedy všechny své síly, balvan nadzvedl a odsunul ho. Vzápětí se ozvalo docela silné žuchnutí a výkřik. To Šikulu probudilo. Zjistil, že je v naprosté tmě. Rozsvítil lampičku a s údivem zíral, jak se z poza jeho postele sbírá z podlahy Anežka.<br />
<br />
 </p> <p class=„western“>„Že se nestydíš mě takhle vyhazovat,“ postěžovala si vyčítavě a soukala se zpátky na postel.<br />
„Jéžiš, já nechtěl. Mně se zdálo, že mě zavalil balvan a…“<br />
„Nic se nestalo,“ přerušila ho neobvykle svěže, „jenom jsem se trochu praštila. Ale díky tomu se mi rozbřesklo v hlavě.“<br />
„Jak, rozbřesklo?“ nechápal Šikula.<br />
„No, víš, napadlo mě, že si pořídím živnostenský list na úklidové práce, ty si mě objednáš a pak k tobě budu každé pondělí, středu, pátek a víkend chodit uklízet, vařit ti jídlo, prát, žehlit a vůbec dělat takové ty potřebné věci, které ty odbýváš nebo neděláš vůbec,“ seznámila ho, s tím, co jí svitlo v hlavě.<br />
„Jo, a pokaždý budeš chtít vopíchat. Tak na to zapomeň. To bych prostě nevydržel a brzy bych chcíp,“ vehementně se bránil.<br />
„Nech si to projít hlavou. Vždycky se dá nějak dohodnout,“ snažila se mu vsadit brouka do hlavy. „A jak se tak koukám, je už zbytečné, abych se snažila jít domů. To už dospím u tebe a ráno, jak to píší v Koránu…“<br />
„Na to taky zapomeň!“ vykřikl Šikula. „Zejtra musím k tetce Vostrý vošukat tu její neteř. Prej nemá možnosti a já ji to nepředloženě slíbil. Takže chci bejt trochu v cajku. Spolu si zasprosťačíme jindy. A teď běž chrnět. Já si du lehnout k sobě na lavici, abych tě zase neshodil.“<br />
„Ale když budeme ležet vedle sebe a chytnu se tě za…“<br />
„Necháš toho!“ přerušil Anežku přísně. Vzápětí se však rozesmál. „Že s tebou ale je sranda,“ řekl vesele a políbil ji. „A teď už du,“ oznámil ji, oblékl si trenky a vypadnul.</p> <p class=„western“><br />
 </p> <p class=„western“><br />
 </p> <p class=„western“><br />
 </p>